O nás
Příběh EMKY
Tenhle příběh začal mou sobeckostí
Všechno, co děláme, vzniklo výpadkem. Nejdřív chyběly dětské kalhoty, potom moje oblíbené spodní prádlo ze Švédska.
Výpadek č. 1: EvaMachek
Byl to rok změn. Já končil školu a hledal výzvu. Moje máma Eva řešila problém v obchodě: vypadl dodavatel na dětské kalhoty a jiný nebyl. Tak vznikla značka EvaMachek. Z nutnosti. Ušila první kusy, prodala je a zjistili jsme, že to jde. Naučili jsme se řemeslo.
Ale to pravé "sportovní dobrodružství" mělo teprve přijít.
Výpadek č. 2: Moje prádlo skončilo
Jestli EvaMachek vznikla kvůli obchodu, EMKY vznikly kvůli mé sobeckosti.
Roky jsem na horách a při sportu nosil funkční prádlo jedné švédské značky. Používali rok co rok stejný, naprosto geniální materiál. Byl to můj standard. A pak? Konec. Značka výrobu ukončila.
Nechtěl jsem se smířit s tím, že budu nosit něco horšího. Řekl jsem si: „Když to nemůžu koupit, musím ten materiál sehnat a ušít si to sám.“
Visačky snesou všechno
Myslel jsem, že to bude snadné. Evropa není tak velká, továren na špičkové materiály jsou nižší desítky. Oslovil jsem je všechny.
Chodily mi balíčky s krásnými visačkami, barevnými grafy a sliby o "revolučních technologiích". Ale realita? Papír snese všechno, ale kůže pozná rozdíl okamžitě. Bylo to umělé, studené, nebylo to ono. Už jsem to skoro vzdal.
Poklad ukrytý v pytlíku na brýle
Zlom přišel v Holandsku. Byl jsem u majitele fabriky, odkud bereme látky na šaty, a vyprávěl mu své trápení. On se zasmál a někam odešel.
Vrátil se s roličkou látky: „Tohle mi tu zbylo. Kdysi jsem z toho dělal ochranné pytlíky na sluneční brýle. Ale moji zaměstnanci si z toho šijí nákrčníky a nemůžou si to vynachválit.“
Vzal jsem vzorek. Nechal ušít dvoje spodky a legíny. Vzali jsme to s přáteli na skialpy na Labskou boudu. Zkouška ohněm (a potem).
Výsledek? Teklo z nás, jak jen mohlo, ale spodní vrstva fungovala dokonale. Byl to ON. Ten materiál.
1000 metrů šílenství
Ještě z hor jsem volal do Holandska. „Umíte to vyrobit?“
„Ano, ale minimum je 1000 metrů.“
V ten moment jsem se musel zbláznit. 1000 metrů je hrozně moc. Ale objednal jsem to. Dodnes nechápu, jak rychle to zmizelo.
Prodávali jsme to pod EvaMachek jako dětské legíny. Kdo si na ten materiál sáhnul, musel ho mít. Následovaly dospělácké legíny. Pak za námi začali chodit chlapi (a instruktoři lyžování, se kterými jsme jezdili), že chtějí i trika.
Děláme z lidí sluneční brýle
Trochu s nadsázkou říkám, že oblékáme lidi do pytlíků na brýle. Ale je to to nejlepší, co jsme kdy našli.
Trika byla dlouho jen "podpultovka" pro VIP a kamarády. Teď je pouštíme ven. Šijeme bláznivé designy – jednorožce, kočky, barvy.
Jak to funguje dnes? Většinu šijeme až na objednávku. Každý kus je originál pro konkrétního člověka. Často holky z dílny volají, ověřují velikost nebo domlouvají delší rukáv. Je to osobní. Je to naše.